Už třetí den je kolem mě pevná zeď a v oknech jsou mříže. Za okny se pomalu střídá den a noc. Pokud je právě noc, vidím alespoň měsíc. Jinak ale nevidím NIKOHO.
Dostal jsem se do vězení na tři měsíce za krádež autorských práv jedné knihy. Takže ještě tři úplňky uvidím za oknem.
V noci spím. Přes den vyju jako vlk, i přes absenci měsíce. Jsem velmi smutný, jak jsem tu sám. Smutek vyvolává pláč.
Stýská se mi po komunikaci, úsměvu a obětí od lidí. Po mé matce. Čímž se právě měním v toho vyjícího vlka.
Může za mě stesk po komkoliv, kdo není měsíc, mříže nebo zeď. I když možná ten měsíc bych i snesl za společníka.
